Za prašanem na Sibiř

 

Koncem listopadu, kdy střední Evropu nečekaně zasypává první množství sněhu, dostáváme nabídku poohlédnout se někam dál, za prašanem, na dalekou ruskou Sibiř. Na zaklínací slovíčka jako "prašan", "pudr", "prach", "peří" a jiná přízviska pro námi velmi vyhledávaného skupenského stavu vody, my slyšíme velice dobře.

 

 

Moje první představa o Sibiři byla, že se jedná o vyloženě kopcovitě nevýrazné území. Až po důkladném nastudování poskytnutých materiálů od Jana Paly organizujícího výlet, usuzujeme, že by se mohlo jednat o seriózní podnik na začátku zimní sezony 2017-2018. Provedeme servis našich GARA splitboardů a jsme připraveni. Fyzickou, psychickou a technickou formu těsně před odjezdem diskutujeme s Bůžou (pozn.autora: Jiří "Bůža" Bůžek - nejen splitboardový průkopník v ČR). Vše v pořádku, forma vyladěna, můžeme odjet :)

 

 

Naší cílovou destinací se stává malá odlehlá vesnice Лужба [Lužba], do které lze docestovat pouze po železnici. Letíme z Prahy přes Moskvu do Novokuznětsku a poté musíme asi 4h vlakem. Po příletu do Novokuznětsku nás ráno profackuje děda mráz, který nám na uvítanou přichystal slabých -26°C. Mně jako slabšímu jedinci se z toho málem srolovaly průdušky, ale to je prý o zvyku. K naší skupině čítající 8 kusů se přidávají Paličovi kamarádi z Novosibirsku Olga, Alex a Andrej. Je dobré mít na své straně místní, kteří v to umí chodit. Nastupujeme do místního MHD, kterým se přemisťujeme z letiště do centra města na hlavní vlakové nádraží. Značně pobaveni nákupem jízdenek pro osádku 11 lidí a zavazadel paní revizorka tiskne z příruční tiskárny lístky o celkové délce jednoho kloubového autobusu. Spíš jsem byl udiven okolností, že nebyla nucena měnit kotouček s papírem :) Do odjezdu vlaku nás dělí jen pár hodin a tak se postupně střídáme a hlídáme zavazadla ve vestibulu nádraží. Nakupujeme zásoby jídla a pití, odvážnější se pouští i do krátké prohlídky města. Venku jsme schopni pobýt max. 45min. Poté nám hrozí vážné omrzliny končetin. To ale neplatí pro místní obyvatele, které potkáváme v rozepnutých bundách, bez čepic a rukavic, na každém rohu mají otevřenou prodejnu (velikosti trafiky) se sortimentem zaměřujícím se pouze na zmrzliny. Pravda vždyť tu vládne teprve podzim :)

 

 

Vysedáme ve stanici Lužba z vlaku a po 1km přicházíme k místu, kde by se měl nacházet převoz na druhý břeh řeky Tom a tím se dostat do vesnice. Stejný úmysl má i dalších asi 10 lidí, to máme v součtu něco přes 20 kousků. Na vzdálenost asi 80m se ústně řeší strategie jak a kde dojde k transportu. Jsme svědky několika nezdárných pokusů o překročení řeky místních domorodců. Po nějakém čase se na scéně protilehlého břehu objevuje obojživelník. Plavidlo s dvěma plováky a plošinou pro náklad. Dva odvážlivci, každý vybaveni asi 3m dlouhými deskami, které využívají k chůzi na tenkém ledu, se snaží posouvat obojživelník po ledu. Několikrát dojde k proboření jedince a desky. Takto zvládnou jednu cestu tam a zpět s nákladem ovšem rekordní čas to úplně nebyl. Následuje vylepšení plánu. Verze 1.1. - za obojživelník přiváží lano a budou jej tahat za sněžným skútrem. K urychlení prostupu přes řeku dochází k vylepšení. Verze 1.2. - na druhou stranu obojživelníku je nechá přivázat druhé lano, abychom si byli schopni ho přitáhnout k našemu břehu. Ve finále jsme skončili u verze 1.4, kdy se lano z naší strany muselo 2x prodlužovat, jelikož bylo krátké. Smůla trefili jsme se zrovna do jediných asi 2 dnů na podzim, kdy dochází k takové anomálii na řece. Den ubíhá jak voda pod tenkým ledem a nás čekala ještě 11km procházka na Rubanského chatu nacházející se na úpatí pohoří s názvy vrcholů jako Pik Durakov (1752m.n.m) nebo Velky Zub (2045m.n.m). Tam přicházíme těsně před setměním. Jedná se o parádní dřevěnou stavbu totálně odříznutou od civilizace, bez mobilního signálu, bez elektřiny, topí a vaří se dřevem v kamnech nebo plynových vařičích, na záchod se brodíš do kadibudky a pozor!! opodál stojí i baňa (ruská sauna). Nic víc nám nechybí. KRITICKÝ SJEZDOVÝ DEN Vycházíme za šera s poměrně cílevědomým plánem. Dojít po hřebeni až na Velky Zub. Túra na celý den s tím, že se budeme vracet až tmy.

 

 

Rozbřesk nás zastihne těsně pod hřebenem. Po určité době procházíme hřebenovou částí pohoří, kde se začínají tvořit převěje. Na jednom místě Kuža se Zbyňkem čekají než je dojdeme. Jdu přímkou k nim, když najednou slyším prasknutí... V několika milisekundách mi prasklina ve sněhu projede přímo mezi nohama. Pravou nohu už mám ve vzduchu. Levá naštěstí stojí na pevném tak se z ní nějak instinktivně odrazím a svalím se na stranu hřebene, která je stabilní. Že jsem měl neuvěřitelné štěstí mi dochází až po několika okamžicích, protože masa sněhu o velikosti maršutky odjela dolů do doliny. Všem bylo jasné, že tohle by pro strmost a výšku odpružit nešlo a pád by byl zřejmě fatální. Něco nahoře stálo při mně a dalo mi možnost zavčasu vystoupit. Po debatě se rozhodujeme nepokračovat i z časových důvodů a raději si najdeme pláň na další sjezdy. Večer si připíjíme na zdraví :)

 

 

Všechny ostatní dny je k nám počasí neuvěřitelně přívětivé. Po několika dnech se vracíme zpět do Lužby a lyžujeme přilehlé kopce. Celá oblast je pro jízdu ve volném terénu více než příhodná možná bychom uvítali o něco víc sněhu, ale na to, že jsme se tam pohybovali teprve na podzim dostačující. Zpět k vlakové stanici se už vracíme přes dostatečně zamrzlou řeku po vlastních.

 

Proti Větru

TEXT: IVO

FOTO: KUžA

VIDEO: KUžA/IVO

STŘIH: IVO

 

20.12.2018 21:58

Autor: "PROTI VĚTRU-Against The Wind"

Tagy: gara, Gara Splitboards

0 pc
Basket: 0,00
0 pc