Tavascan Analogo, deník pt.1
Občas se zamyslím nad tím, jak jsem se sem vlastně dostal. Ono to je asi jednoduché.
Když člověk hledá, tak najde. Důležité je však vědět, co vlastně hledáš. A k tomu vede cesta. Tak jsem se vydal na cestu. A ta cesta mě zavedla do Pyrenejí. A jsem pevně přesvědčen o tom, že ta moje cesta do hor byla správná.
Já vím, Španělsko a hory pro většinu lidí nejdou moc dohromady. Opak je pravdou a pro mnohé překvapením.
Tavascan, jsem tam, kde žiju. Pokud by ses chtěl podívat na poměrně jedinečné místo a mířil z Česka, tak asi nejlepší bude sednout na éroplán, který tě vyplivne kousek od pláže na letišti Barcelona - Hell Prat.
Jasné je, že Barcelona = skateboarding, takže pokud máš v boardbagu skejta, tak můžeš projet město z kopce až k pláži prakticky bez pushingu a cestou omrknout pár psychodelic památek od Gaudího, tapas, chicas a všechny ty srandy.
Do hor jezdí taxík, takže MB Vito, tě za necelé 4 hodiny a tuším 40 Eur vyplivne v předhůří Pyrenejí. Dál je třeba pokračovat až na konec údolí Vall de Cardós. Cesta ti nabídne poměrně zajímavé scenérie a většinou transportuje o půl století a s trochou představivosti i o několik století nazpět. Na konci údolí se nachází vesnička Tavascan. To je ta poslední, ta úplně na konci, od čehož je také odvozen její název.
Opuštěná není páč tam žiju já. Konec světa zdá se být nadosah. Pokračuj vzhůru serpentinami až tam kde cesta končí. Na parkoviště areálu. Tak jsi tady, na konci světa. Přes kopec do Francie, vedlejší údolí Andorra. A to druhé Vall de Aran s největším areálem Španělska: Baqueira-Beret jež přezdívám Špindl, prostě cirkus (160km sjezdovek).
Zatímco ty jsi prakticky osamocen na parkálu vysoko v horách. Moc toho tady není, možná pár aut, ale jakmile se ohlédneš a spatříš ty kopce, je to jako kdybys dostal facára. Pravděpodobně budeš zírat na jedinou lanovku, která vede poměrně punk terénem, který tě však zaujme rozmanitostí terénu pro freeride.
Pokud jsi zde nováček, tak neváhej a zeptej se kohokoliv. Pravděpodobně vlekařů nebo ski-patrol. Ostatně nikoho jiného tu moc nepotkáš. Klidně se odkaž na mně. Oni už ti poradí.
Email jednoho magora za foťákem, co píše druhému... A sdělení by se dalo shrnout "čum voe, co se tady děje a přijeď na to čumět taky" je možná zajímavější.
Nemyslíš?
Nechat to prostě, jak to je a nic nevymejšlet. Komu se to bude líbit, ať to čte...
Prostě, že když chceš žít v horách tak stejně nikoho moc nezajímá, že se tady někde v kopcích 4 měsíce v roce klouzáš na prkýnku.
- Míra Kube -